V osemdesiatych rokoch minulého storočia bolo v socialistickom Československu vychovaných 56 namíbijských detí. Špeciálny vzdelávací program namíbijského oslobodzovacieho hnutia SWAPO a Komunistickej strany Československa bol zameraný na výchovu detí do novej generácie politicky uvedomelej elity. Tento politický experiment zlyhal na začiatku deväťdesiatych rokov v dôsledku zásadných politických zmien v oboch krajinách. Deti boli násilne presídlené do Namíbie bez absolvovania základného vzdelania a bez akejkoľvek jazykovej a psychologickej prípravy, kde sa nedokázali kultúrne prispôsobiť. Dokumentaristi hľadali stopy dnes už dospelých namíbijských detí a tri roky sledovali ich osudy v Namíbii aj v Čechách. Dodnes zostávajú čierni Česi uväznení v spomienkach na svoje idylické detstvo v Československu, ktoré považujú za svoj skutočný domov."

Pôvodný názov: Černí Češi
Anglický názov: BLACK CZECH
Dĺžka filmu: 65 min.
Rok výroby: 2022
Produkcia: Univerzita Palackého v Olomouci
Krajina: Česká republika
Réžia: Martin Muller

Hodnotenie medzinárodnej poroty: 
prof. PhDr. Zuzana Beňušková, CSc.:  "Výskumný projekt, ktorého výstupom je vedecká publikácia aj hodnotený dokument, poukazuje na  aktuálny problém migrácií, premiestňovania ľudí  bez predvídania dôsledkov, kultúrny šok zo zmeny prostredia,  vykorenenosť,  nepatrenie nikam (chýbajúci belonging), s čím sa jednotliví aktéri rôzne vysporiadavajú."

MSc. Pavel Borecký, MA.: "Co z nás dělá Čechy či Slováky? "Černí Češi" je film-svědectví, který uchopuje témata jako je solidarita a repatriace, ale především na dramatickém příběhu propracovaně ukazuje, co je enkulturace, jak se rodí (a uchovává) pocit domova a spříznění s komunitou skrze společný zážitek a sdílený jazyk/vzpomínky. Film formálně upouští od umělecké ekvilibristiky, kde není jeho hlavní síla, a dělá to nejdůležitější: nechává promluvit zástupce a zástupkyně skupiny dětí, kterým komunistické Československo poskytlo azyl, aby je poté za velmi neprůhledných a nejistých podmínek český stát vhodil zpět na zaprášenou ulici Namibie. Filmařka a antropoložka zároveň trpělivě sleduje, jak se s dvojím exilem, vykořeněním a často rezultující kulturní anómií vybraní mladí lidé vypořádali nebo vypořádávají. Zároveň film doprovází multimediální "raising awareness" kampaň, což z něj celkově dělá velmi cenný příspěvek, který zaručeně vzbudí živou diskuzi.

PhDr. Pavel Popelka, CSc.: Nominace za cenný dokument k tématu enkulturace, aneb co je důležité pro osvojení si pocitu domova. Film vypráví o osudech namibijských dětí, které po šestiletém pobytu v ČSSR byly v roce 1991 přemístěny nazpět do Namibie a jsou nuceny se vypořádat s dvojím exilem.